Zpět na hlavní stránku

Slovní druhy

V češtině rozlišujeme 10 slovních druhů. Ty pak dělíme na ohebné a neohebné. Samostatně najdete rady k určování slovních druhů.

K dispozici je také Přehled slovních druhů: pomůcka k vytištění.

Ohebné slovní druhy

Ohebné slovní druhy mění svůj tvar: můžeme je skloňovat (dávat do různých pádů) nebo časovat (dávat do různých časů).

1. Podstatná jména označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, vztahů a pocitů (Lenka, pes, stůl, láska, vypařování, nezávislost).
2. Přídavná jména označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy (velký, písčitý, bílé, otcův, kocourova).
3. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují (ona, jeho, tento, mně).
4. Číslovky označují počet, pořadí, počet druhů a násobky (dvakrát, třetí, sedmery, dvojnásobný).
5. Slovesa vyjadřují činnosti, stavy a děje (pracuje, byl, mrzne).

Neohebné slovní druhy

Neohebné slovní druhy mají jenom jeden tvar, nedají se ani skloňovat, ani časovat.

6. Příslovce popisují okolnosti dějů nebo míru vlastností (včera, tady, zeleně).
7. Předložky určují časové nebo místní umístění předmětů, osob, dějů, okolností (na, k, s, okolo).
8. Spojky spojují slova nebo věty (nebo, ani, protože, jako).
9. Částice vyjadřují naše postoje, pocity, přání (snad, ať, asi, jen, pouze, také, ano, ne, vlastně).
10. Citoslovce označují zvuky, nálady, povzdechy (au, žbluňk, mňau, ach jo, vrkú, prásk, oh, brr).

Podstatná jména

Podstatná jména jsou ohebný slovní druh. Podstatná jména označují mimo jiné názvy osob, zvířat, rostlin, věcí, vlastností, dějů, činností, pocitů, vědních oborů a školních předmětů.

Příklady podstatných jmen: pes, Jana, strom, krabice, láska, Antarktida, matematika, mouka, radost, plavání.

Mluvnické kategorie podstatných jmen

• pád (1. až 7.)
• číslo (jednotné, množné)
• rod (mužský, ženský, střední)
• vzor (pán, muž, soudce, předseda, hrad, stroj, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení)

Určování podstatných jmen

podstatná jména označují názvy:

• osob: máma, popelář, Sněhurka
• zvířat: pes, krokodýl, králík
• rostlin: fialka, lípa
• věcí: sešit, bota, omáčka
• činností: posilování, psaní
• vlastností: hrdost, chlad, pružnost
• dějů: tání, kvašení
• vztahů a pocitů: láska, blízkost, smutek
• vědních oborů a školních předmětů: zeměpis, cizí jazyk, medicína

Jak je poznát: Můžeme si u nich říct TEN, TA, TO (ten pes, ta bota, to psaní).

Podstatná jména: rody

V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný

Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).

Životnost podstatných jmen rodu mužského zjistíme, řekneme-li si jméno v 1. a 4. pádě:

• Pokud se tvar změní, je životný (ten sněhulák, vidím sněhuláka – životné).
• Pokud se tvar nezmění, je neživotný (ten hrad, vidím hrad – neživotné).

Pozor: Gramatická životnost se nemusí vždy shodovat s životností přirozenou. Například sněhulák, kostlivec, nebožtík a strašák jsou rodu životného, i když nežijí. Naopak strom a keř jsou rodu neživotného, i když jsou živé. Některá zákeřná slova navíc mohou mezi životností a neživotností kolísat (např. ledoborec, slaneček, koníček, ukazatel).

Podstatná jména: jmenné číslo

Podstatná jména v čísle jednotném označují jednu osobu, zvíře či věc. Podstatná jména v čísle množném označují více osob, zvířat či věcí. Množné číslo se v některých případech používá i k označení jednotlivé osoby (vykání, onikání, královský plurál, autorský plurál).

Většina podstatných jmen může vytvářet tvary jednotného i množného čísla, nazýváme je počitatelná. Nepočitatelná jména oba tvary tvořit nemohou, nebo pouze omezeně.

Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle. Tvary množného čísla zde o množství nic nevypovídají, množství nám sděluje pouze číslovka (jedny, dvoje atd.).

Jména látková označují hmotu nebo látku, která se jeví jako nerozčleněný celek. Tvary jednotného čísla označují látku bez ohledu na její množství (litr, hrnek, gram atd.). Příklady: písek, mouka, pivo, zlato.

Jména hromadná jsou názvy lidských a zvířecích kolektivů, rostlinných porostů, souborů věcí a přírodních jevů. Podstatná jména hromadná mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věcí stejného druhu. Lze je počítat jen jako celky nebo pomocí číslovek „málo/hodně/trochu“ (dvojí cukroví, málo listí, rostlinstvo, žactvo, křoví).

Podstatná jména: pády

V češtině rozlišujeme 7 pádů:

1. pád	nominativ	Kdo? co?	Pracuje jako dělník. Sova létá tiše. Jana je moje spolužačka.
2. pád	genitiv	Koho? Čeho?	Cesta vedla z města. Běhal kolem domu. Chtěl sklenici vody. Poslouchali projev prezidenta
3. pád	dativ	Komu? Čemu?	Navzdory počasí přišel včas. Objednal synovi špenát. Sednul si ke krbu
4. pád	akuzativ	Koho? Co?	Viděl lupiče krást. Přinesl obrázkovou knihu. Rychle šlápl na brzdy
5. pád	vokativ	Oslovujeme, voláme	Honzo, pojď sem! Pane Vomáčko děkuji. Pane poslanče a pane soudce, dobrý den.
6. pád	lokál	O kom? O čem?	Nemluv pořád o jednorožcích. Pomáhali starým lidem v okolí školy. Na lednici je prach.
7. pád	instrumentál	S kým? S čím?	Kreslili tužkou. Vyznamenal se svou statečností. Jmenovali ho ředitelem.

Určování pádů

Při určování pádu se ptáme celou pádovou otázkou. To je důležité především u rozlišování 1. a 4. pádu, které mají část pádové otázky stejnou (co?).

Význam pádů

Pády v českém jazyce určují vztah slov ve větě a mohou výrazně ovlivňovat význam věty.

Rodilí mluvčí většinou používají správné pády přirozeně bez toho, aby si je museli určovat. Některá podstatná jména ale mají záludné skloňování a znalost pádů zde využijeme. Pády se vztahují i k ostatním slovním druhům a ovlivňují pravopis například u psaní mě/mně, volby předložky s/z nebo skloňování zájmena jenž.

Skloňování podstatných jmen

Při skloňování podstatných jmen pomohou vzory:

1. vzory pro rod mužský: pán, muž, hrad, stroj, předseda, soudce,
2. vzory pro rod ženský: žena, růže, píseň, kost,
3. vzory pro rod střední: město, moře, kuře, stavení.

Někdy to ale není tak jednoduché.

Podstatná jména končící na -us, -um a -ismus

• Odtrhneme -us nebo -um a skloňujeme buď podle vzoru pán, nebo podle vzoru hrad/les.
• dinosaurus bez dinosaura (pán), génius bez génia (pán), rytmus bez rytmu (hrad), komunismus bez komunismu (hrad), muzeum bez muzea (les), linoleum bez linolea (les).
• U některých slov se -us neodtrhává.
• citrus bez citrusu (hrad), rébus bez rébusu (hrad), cirkus bez cirkusu (hrad).
• Některá slova mají tzv. dvojí skloňování, správně je tvar s -us i bez něj.
• globus bez globusu/globu, virus bez virusu/viru, sinus bez sinusu/sinu.

Skloňování slov oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena

• Pokud označují části lidského/zvířecího těla:
• používáme v množném čísla tvary oči, uši (psí oči, králičí uši),
• v 7. pádě množného čísla používáme ve slovech oči, uši, ruce, nohy a jejich zdrobnělinách zakončení -ma: s očima, ušima, rukama, ručičkama, nohama (pozor, ale s koleny a rameny).
• Pokud označují části věcí, které se pouze podobají rukám, nohám, uším, očím, ramenům a kolenům:
• používáme v množném čísle tvary oka, ucha (oka na punčoše, mastná oka v polévce, ucha od hrnce),
• v 7. pádě množného čísla používáme ve slovech ruce, nohy a jejich zdrobnělinách zakončení -mi: s hodinovými ručičkami, stůl se čtyřmi nohami.

Podstatná jména mužského rodu v 6. pádě množného čísla

• U podstatných jmen zakončených na -k(a), -h(a), -ch(a) je spisovné zakončeníje spisovné zakončení -ích (-ách je pouze hovorové):
• bok – v bocích (ne v bokách), břeh – na březích (ne na břehách), dluh – v dluzích (ne v dluhách), rybník – v rybnících (ne v rybníkách), monarcha – o monarších (ne o monarchách), hromadné prostředky – v hromadných prostředcích (ne prostředkách), kolega – o kolezích (ne o kolegách).
• Zakončení -ách je rovnocenné zakončení -ích ve zdrobnělinách:
• rybníček – o rybníčcích i rybníčkách, balíček – v balíčcích i balíčkách.

Vzory podstatných jmen

Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování dalších podstatných jmen stejného typu. V češtině máme následující hlavní vzory:

• mužský rod
• životný: pán, muž, soudce, předseda
• neživotný: hrad, stroj
• ženský rod: žena, růže, píseň, kost
• střední rod: město, moře, kuře, stavení

Tyto vzory jsou pouze základní pomůckou. U některých z nich existují podvzory, některá slova se skloňují nepravidelně či jsou nesklonná.

Jak poznáme, který vzor použít?

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Podstatná jména: vzory mužského rodu

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná a neživotná. Při určování vzoru nejdříve určíme životnost, viz téma rody podstatných jmen. Jakmile víme životnost, vystačíme k určení vzoru většinou s prvním a druhým pádem.

Znalost vzoru využijeme například při určování koncovek.

Vzory slov životných

Vzor pán: pán bez pánA – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -A (např. peS bez psA).

Vzor muž: muž bez mužE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E (např. učiteL bez učitelE).

Vzor soudce: soudce bez soudcE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -E (např. výrobcE bez výrobcE).

Vzor předseda: předseda bez předsedY – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku A a pokud je ve 2. pádě -Y (např. fotbalista bez fotbalisty).

Vzory slov neživotných

Vzor hrad: hrad bez hradU (případně pomocný vzor les bez lesa) – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -U nebo -A (např. důM bez domU nebo skleP bez sklepA).

Vzor stroj: stroj bez strojE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E (např. cíL bez cílE).

Podstatná jména: vzory ženského rodu

Vzory rodu ženského jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku, řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. Žena je vzor tvrdý, naopak ostatní (růže, píseň a kost) řadíme mezi vzory měkké (viz též téma Koncovky podstatných jmen: ženský rod).

Vzor žena: žena bez ženY – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku A a pokud je ve 2. pádě -Y (např. učitelkA bez učitelkY).

Vzor růže: růže bez růžE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -E (např. konvicE bez konvicE).

Vzor píseň: píseň bez písnĚ – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E/Ě (např. třešeŇ bez třešnĚ).

Vzor kost: kost bez kosti – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -I (např. radosT bez radosTI).

Podstatná jména: vzory středního rodu

Vzory rodu středního jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména.

Vzor město: město bez městA – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku O a pokud je ve 2. pádě -A (např. těstO bez těstA).

Vzor moře: moře bez mořE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -E (např. vejcE bez vejcE).

Vzor kuře: kuře bez kuřETE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -ETE (např. kotĚ bez kotĚTE).

Vzor stavení: stavení bez stavenÍ – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku Í a pokud je ve 2. pádě -Í (např. křovÍ bez křovÍ).

Pozor na podobnost vzorů moře a kuře, oba jsou zakončeny na písmeno -e, navzájem je do sebe můžeme odlišit pomocí 2. pádu, kdy moře má koncovku stejnou jako v 1. pádu, zatímco vzor kuře je v kmenu rozšířen o písmeno T (kuře bez kuřeTe).

Dále si můžeme pomoci „neučebnicovou“ pomůckou. Zkusme si říci 1. pád slova v množném čísle. Zde si spíše všimneme, zda rozšíření kmene o -at- probíhá, či ne. Příklad: jedno vejce, dvě vejce – vzor bude tedy moře.

Pozor na podstatné jméno dítě, které skloňujeme podle vzoru kuře pouze v jednotném čísle, v množném čísle je toto slovo rodu ženského.

Přídavná jména

Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví. Ptáme se na ně otázkami JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ?

Příklady přídavných jmen: starý, pěkný, dlouhá, Petrův, bobří, odvážná, chorvatský.

U přídavných jmen rozlišujeme tři druhy:

• tvrdá (mladý, velký, hedvábný)
• měkká (jarní, cizí, ranní)
• přivlastňovací (Petřina, trenérův, maminčiny)

Přídavná jména můžeme stupňovat. Rozlišujeme tři stupně:

• základní míra vlastnosti (levný)
• vyšší nebo nižší míra vlastnosti (levnější)
• nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti (nejlevnější)

Určování přídavných jmen

Přídavná jména označují:

• vlastnosti podstatných jmen: velký, písčitý, bílé
• vztahy vlastnictví: otcův, kocourova, Krakonošovo

Jak je poznat: Ptáme se na ně JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ?

• Jaký máš hlad? Velký
• Ze které ruky chceš? Z pravé
• Čí je ta bota? Petrova

Druhy přídavných jmen

Přídavná jména rozlišujeme na měkká, tvrdá a přivlastňovací. Rozlišování měkkých a tvrdých přivlastňovacích jmen je důležité například pro správné psaní koncovek.

Měkká přídavná jména – poznáme je především tak, že při změně rodu se tvar přídavného jména nezmění (tzn. v mužském, ženském i středním rodě bude tvar přídavného jména úplně stejný): cizí muž, cizí žena, cizí dítě – stejně jako jarní: jarní déšť, jarní zelenina, jarní sluníčko.

Tvrdá přídavná jména – jsou často zakončena na „y“, ale ne vždy! Skloňují se podle vzoru mladý, který je označován jako tzv. tvrdý vzor. Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar podle rodů: milý chlapec, milá dívka, milé dítě – stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě.

Přivlastňovací přídavná jména někomu něco přivlastňují. Příklady: Petrův, tátovo, učitelův.

Skloňování přídavných jmen

Shoda přídavného jména s podstatným jménem

Přídavné jméno se musí vždy shodovat s podstatným jménem, které rozvíjí. Uvedeme si zde případy, v nichž se často chybuje.

• Pokud je podstatné jméno v 1. pádu mn. č. rodu mužského životného, končí předcházející přídavné jméno měkce (ti černí brouci, ti draví ptáci, ti čeští sportovci).
• Podstatné jméno středního rodu je v množ. čísle zakončeno na -a. Rozvíjející přídavné jméno se musí přizpůsobit (ta sedlákova prasata, ta malovaná vejce, ta fotbalová hřiště).
• Pozor na zakončení v 7. pádě: -ýma je hovorové, spisovná koncovka je zde -ými (pod středověkými hradbami, s barevnými pastelkami, s hrachovými lusky).
• Přídavné jméno musí být ve stejném pádě jako podstatné jméno, které rozvíjí, ať už stojí před ním, nebo za ním (ve ztraceném domě, k problémům týkajícím se…, bez problémů týkajících se…).

Správný tvar přídavného jména přivlastňovacího

Pro přivlastňování často v mluvě používáme tvary „pokoj sestry, auto bratra“. Tvoření přivlastňovacích přídavných jmen nám dělá problém. Pro ženský rod si můžeme pomoct vzorem matčin, pro mužský vzorem otcův.

• sestřin (matčin) pokoj
• babiččiny (matčiny) buchty
• Karlovy (otcovy) boty

Rozdíly ve významu přídavných jmen

Některá přídavná jména vypadají velmi podobně, ale mají odlišný význam. Uvedeme si některé z nich:

• srdeční (týkající se srdce) x srdečný (přátelský, vřelý)
• sluneční (od slunce coby nebeského tělesa) x slunečný (sluncem prozářený)
• živelní (vzniklé působením přírodních živlů) x živelný (nezkrotný, neovladatelný)
• prodejní (místo, v němž prodej probíhá) x prodejný (určený k prodeji)

Stupňování přídavných jmen

U přídavných jmen rozlišujeme 3 stupně:

• 1. stupeň: základní míra vlastnosti (mladý, červený, velký),
• 2. stupeň: vyšší nebo nižší míra vlastnosti (mladší, červenější, větší),
• 3. stupeň: nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti (nejmladší, nejčervenější, největší).

Co se týče pravopisu, dáváme si pozor zejména na rozdíl kdy psát -š- a kdy -č-. Ve 2. stupni to vypadá takto:

• Písmeno -š- píšeme ve většině případů, 2. stupeň je totiž nejčastěji tvořen příponami -ejší, -ější nebo -ší (veselejší, červenější, hrubší)
• Písmeno -č- píšeme pouze u malé skupiny přídavných jmen, které splňují obě následující kriteria:
  • mají právě 2 slabiky,
  • v základním tvaru jejich základ končí na -k-.
    • Př: hebky - hebčí, tenký - tenčí, měkký - měkčí.

Pro 3.stupeň platí stejný pravopis jako pro 2. stupeň, přidáváme pouze předponu nej- (tenký – tenčí – nejtenčí, veselý – veselejší – nejveselejší).

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen.

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Příklady, ve kterých se chybuje:

• marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
• sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
• vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
• lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
• jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
• urostlí chlapci – tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo – mladí chlapci.

Tvorba přídavných jmen (-ský/-ští, -cký/-čtí)

Zde je psaná podoba složitější, protože někdy se vzniklá skupina souhlásek zachovává, občas dochází v rámci slova k její změně a jindy k jejímu zjednodušení.

1. Skupina souhlásek se zachovává, končí-li základové slovo na:
   • ž + -ský/-ští → pařížský, pařížští
   • š + -ský/-ští → krkonošský, krkonošští
   • č + -ský/-ští → haličský, haličští
   • z + -ský/-ští → francouzský, francouzští
2. Poslední souhláska základového slova se kvůli výslovnosti mění, končí-li slovní základ na:
   • h se mění na ž + -ský/-ští → Praha, pražský, pražští
   • ch se mění na š + -ský/-ští → černoch, černošský, černošští
3. Skupina souhlásek se zjednodušuje, končí-li základové slovo na:
   • s + -ský/-ští = -ský/-ští → Rus, ruský, ruští,
   • c + -ský/-ští = -cký/-čtí → Olomouc, olomoucký, olomoučtí,
   • k + -ský/-ští = -cký/-čtí → otrok, otrocký, otročtí.
4. Pokud slovo vznikne ze slova končícího na -berg/-berk, -burg/-burk nebo -inky, pak koncové -g/-k odpadá:
   • Norimberk → norimberský, Hamburg → hamburský, Helsinky → helsiský.

Zájmena

Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větě obvykle zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně je blíže určují.

Příklady zájmen: já, my, ona, náš, jejich, jaký, někdo, žádný, se, jenž.

Mluvnické kategorie zájmen: pád, číslo, rod, druh.

Podle jejich funkce/významu je dělíme je do 7 skupin, tzv. druhů.

Druhy zájmen

Zájmena osobní zastupují jména osob/zvířat (např. já, on, vy) nebo názvy věcí (např. ono). Pozor, patří sem i zvratné se/si (např. smál se). Příklady: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se.

Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.

Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např. TOHLE auto, TA židle). Příklady: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.

Zájmena tázací se používají v otázkách pro zjištění nějaké informace (např. KDO to byl? CO chtěl?). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí.

Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.

Zájmena neurčitá vyjadřují neurčitost osoby, věci nebo vztahu. Vznikají přidáním přípon a předpon k zájmenům tázacím (např. To mohl udělat KDOKOLI. Mumlal COSI pod vousy.). Příklady: někdo, leckdo, ledakdo, málokdo, kdosi, kdokoli, každý, všechen… (Místo „kdo“ v uvedených zájmenech se může objevit kterékoli z tázacích zájmen. Vzniknou pak tedy složeniny jako: kterýkoli, ledaco, čísi…).

Zájmena záporná vyjadřují, že daná osoba, věc, zvíře nebo děj neexistuje (např. NIKDO nepřišel. NIC neviděl.). Příklady: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný.

Skloňování zájmen

Mě/mně (zájmeno já)

Při skloňování zájmena já píšeme mě ve 2. a 4. pádě, mně ve 3. a 6. pádě. Jako pomocníka pro rychlé určení si můžeme vzít Vaška. Místo slova mě/mně dáme do věty Vaška a podle počtu slabik v jeho jménu snadno poznáme, zda máme psát mě, nebo mně.

1. pád	já	Vašek
2. pád	mě, mne	Vaška
3. pád	mně, mi	Vaškovi
4. pád	mě, mne	Vaška
6. pád	o mně	o Vaškovi
7. pád	mnou	Vaškem

Skloňování zájmen týž, tentýž

Skloňování zájmen týž, tentýž

Jak na to, abychom se tvary neučili nazpaměť?

• Tvary zájmen týž, tentýž se skloňují podle vzoru mladý: téhož jako mladého (tého + ž), s týmiž jako mladými (tými + ž), téže jako mladé atd.
• V některých pádech jsou také tvary složené ze zájmen ten a týž.

Přehled všech tvarů

Tvary zájmena týž, tentýž v jednotném čísle

	mužský rod životný (Karel)	mužský rod neživotný (kámen)	ženský rod (Lenka)	střední rod (město)
1. pád	týž, tentýž	týž, tentýž	táž, tatáž	totéž
2. pád	téhož	téhož	téže	téhož
3. pád	témuž	témuž	téže	témuž
4. pád	téhož	týž, tentýž	touž, tutéž	totéž
6. pád	(o) témž, témže, tomtéž	(o) témž, témže, tomtéž	(o) téže	(o) témž, témže, tomtéž
7. pád	týmž, tímtéž	týmž, tímtéž	touž, toutéž	týmž, tímtéž

Tvary zájmena týž, tentýž v množném čísle

	mužský rod životný (muži)	mužský rod neživotný (kámeny)	ženský rod (ženy)	střední rod (města)
1. pád	tíž, titíž	tytéž	tytéž	táž, tatáž
2. pád	týchž	týchž	týchž	týchž
3. pád	týmž	týmž	týmž	týmž
4. pád	tytéž	tytéž	tytéž	táž, tatáž
6. pád	(o) týchž	(o) týchž	(o) týchž	(o) týchž
7. pád	týmiž	týmiž	týmiž	týmiž

Skloňování zájmena jenž

Zájmeno jenž